Po roce opět na poutní místo. Jelikož jsem dostala dětni na starost, tak jsem vyburcovala jak vlčata a světlušky, tak skauty a skautky k tomu aby se se mnou vydali na Ivančenu-mohylu, kterou na počest skautů padlých v odboji vybudovali naši bratři a sestry a která se neustále rozrůstá. Cesta z Malenovic ke studánce a pak do prudkého kopce je asi nejhorší část, kterou však všichni zvládli. Na louce jsme si na chvíli odpočinuli a pak pokračovali k mohyle, kde se ve 12 hodin konalo zahájení předávání vyznamenání a ocenění. U mohyly jsme poobědvali, prohlídli si okolí mohyly a vydali se zpět do frýdlantu na vlak. Cestou dolů nás něpříjemně sledovali dešťové mraky, které nás naštěstí chytili až v Ostravě, kde už se všichni vezli tramvají či autem domů.

Dubnová výprava nás zavedla na tradiční oddílová tábořiště. Nejprve jsme byli na Včelí louce. Pak jsme se přesunuli do údolí Bitovského mlýna. Na Včelí louce jsme si zahráli na ufóny. Louka však byla místy rozrytá a bahnitá. Pěkně jsem si zašpinil boty! Po svačině jsme se vydali na Bitovský mlýn. Nakonec jsme šli až kousek dál. Po překonání potoka jsme si převlekli a pustili se do her.
Při zpáteční cestě jsme váleli sudy z prudkého svahu. Já jako fotograf jsem se báječně bavil.

A v pátek co? :) V pátky si občas zaskočíme zaskákat zaběhat, změřit nejen fyzické síly, ale i skautské dovednosti do tělocvičny. Hry jako vybíjená, rizika nebo veverčí ocásky nesměly chybět. Abychom se i trochu procvičili v šifrách, dostali děti za úkol vyluštit zprávu v morseovce. když jsme dopřemýšleli, přebytečnou energii jsme vyběhali a pomalu se vydali domů.

Děkuji všem, kteří se zúčasnili brigády! Díky vysokému počtu účastníků z našeho střediska bylo všech 8 palet cihel přesunuto do prvního patra v rekordním čase cca 2 hodiny.

Málo lidí, málo her..:( I když jsme se sešli ve velmi útlém počtu, tak jsme si alespon obodovali denníky a šli se projít do Běláku. Snad příští účast bude hojnější.

• zúčastnění: Natan, Veverák, Šátek, Corny, Věrka, Vasil, Depe, Zelí, Borůvka, Vědec

Program
• Trochu Tiku v Atlantiku: oddíly se co nejrychleji rozmyslí, zdali se chtějí účastnit, pak se přihlásí na webu vodáků
• třídní schůzky na nábor táborů: Mitušky má Corny a Vašek, Kosmonautů má Vědec a Šátek, Lukášovu má Věrka a Andy
• přihlášky na tábor: vedoucí oddílů, kdo ještě neposlal přihlášky, ať je pošlou Borůvce a staví se pro ně do práce k Borůvce, CO NEJRYCHLEJI!!!
• tělocvičny: 8. 4. Skauti, 15. 4. Vlčata, 29. 4. jestřábi, 6. 5. Čmoudík, 13. 5. Skautky
• 30. 4. Ivančena, pro celé středisko, vede Corny
• Hraj si, Ostravo!!! datum: 1. 5. 2011, místo: před bývalými kasárnami; naše hlavní činnost: provazové bludiště (detaily vymyslí Veverák); vedlejší činnosti: lakros (Vašek), výtvarná činnost (Věrka), vzduchovka a luk (Corny), meče (Chroust), slackline (Polda), tančení (Vasil se zeptá holek), malování (???); věci na zařízení: logy Vědec, stan Natan, lana Veverák, stolek Natan a dveře od skříně Borůvka, várnice a stany ze skladu Borůvka, kelímky Veverák, křídy Šátek, bonbony Borůvka; budeme rozdávat letáčky na tábor, zajistí Natan; jinak za všechno může Veverák
• látky na týpka: koupí se látky za 30 – 50 tisíc Kč, poslat na adresu kanclu od Borůvky, bude se šít tam (asi)
• příští rada 29. 4. v 18:30 v Dakotě

A tak jsme se tak sešli ve 4 hodiny odpoledne před Lunou. Chvíli pršelo, chvíli slunělo, zkrátka aprílové počasí. Bylo nás 20. S ničím jsme se nepárali a hned jsme se pustili do hraní... teda abych nepředbíhal, nejdřív jsme se pustili do vysvětlování pravidel hry... no ono vlastně před samotnými pravidly hry jsme si vymysleli ještě i jiná pravidla pro jinou hru, ale to už zabíhám moc do detailů. Ale vlastně proč to neříct, že jo?? Tak teda: ze začátku Jestřábi všechny ostatní záměrně mystifikovali jakousi bojovkou potmě a svázání ve trojicích někde v centru a bez peněz nebo co.. Mikro začal se svou skupinkou dávat dokupy peníze na jízdenku a Čertík chtěla prodat deštník!! Prostě sranda jak na Apríla... No ale tak sme sa nasmáli, a včil z vážnějšího sódku. Někdy před půl pátou se Jestřábi, převlečení za hokejisty, černochy, ruské bohatýry, mouchy cécé a panáčky z karet, rozprchli po hracím území. Pár minut na to je ostatní začali chytat. Ze začátku to všem ještě běhalo, ale ke konci někteří, hlavně ti ze starších ročníků, svůj pohyb omezili na lehkou chůzi a slova dávali jen za úkoly (např. kreslení čárek na čelo soupeřům, točení se kolem tyče či skákání přes kaluže... ). Slova, ta byla alfou omegou celé hry. Kdo si jich pamatoval nejvíc, vyhrál. Samozřejmě musel umět běhat. Třeba takový Žába se s tím moc nepáral a lítal od jednoho Jestřába k druhému. Již se však blížil konec akce, největší snaživci se ještě snažili dohnat co se dá a už byl závěrečný nástup u klubovny (teda alespoň u torza klubovny). Jak již bylo řečeno, nejlepší vyhrál. Teda takhle by to mělo být. Dnes ne. Dnes nejlepší prohrál! Vyhrál poslední. Už si sice nepamatuji, kdo to byl, ale ještě jednou congratulation!!! A to je vše přátelé... :-)

Auta, vlaky, letadla, to jsou pěkná lákadla. Vydali jsme se do-podle mě z jenoho z nejkrásnějšího-muzea. A to do Kopřivnice. Jelo s námi i pár zástupců z chlapeckého a dívčího oddílu. Nejen, že jsme zhlédli historické automobily, vlaky, velké nákladní Tatrovky, letadla, ale dozvěděli jsme se také jak to bylo s vývojem automobilového průmyslu v českých zemích. Poté, co jsme prošli celý areál muzea, vydali jsme se do pakru, kde jsme si zahráli závody s autíčkama, kde jsme je pošťuchovali tak aby nevyjeli z dráhy. Na odpočninek jsme si zahrili na jelena a na porovnání sil trojnožku. Poté jsme se nasvačili, pohoupali se na tamnějších lodičkách, snažili se udržet rovnováhu na betonových kůlech, ale překvapil nás mírný deštík. K našemu štěstí už byl čas jet domů, a tak jsme se vydali na vlak. Na nádraží zbyl čas, a tak děti dostali za úkol po dvojicích vymyslet libovolný příběh na téma AUTA. Jo jo...automobily byly, jsou a budou vždy krásné.