Tento rok se Vítání jara konalo na netradičním místě. Vlakem jsme dojeli do Jistebníku. Přes Zelené pláně jsme se vraceli až ke klubovně. Kromě her jsme samozřejmě soudili Morénu Zímovčikovou. Soud byl opět nestranný a Moréna byla odsouzena. Soudce přes protesty státního zástupce přihlédl k argumentům obhájce a Moréna nebyla upálena, ale pouze utopena v řece!
Rozsáhlejší reportáže najdete na stránkách jednotlivých oddílů.

Tento rok se Vítání jara konalo na netradičním místě. Vlakem jsme dojeli do Jistebníku. Přes Zelené pláně jsme se vraceli až ke klubovně. Kromě her jsme samozřejmě soudili Morénu Zímovčikovou. Soud byl opět nestranný a Moréna byla odsouzena. Soudce přes protesty státního zástupce přihlédl k argumentům obhájce a Moréna nebyla upálena, ale pouze utopena v řece!

Tento rok se Vítání jara konalo na netradičním místě. Vlakem jsme dojeli do Jistebníku. Přes Zelené pláně jsme se vraceli až ke klubovně. Kromě her jsme samozřejmě soudili Morénu Zímovčikovou. Soud byl opět nestranný a Moréna byla odsouzena. Soudce přes protesty státního zástupce přihlédl k argumentům obhájce a Moréna nebyla upálena, ale pouze utopena v řece!

Tento rok se Vítání jara konalo na netradičním místě. Vlakem jsme dojeli do Jistebníku. Přes Zelené pláně jsme se vraceli až ke klubovně. Kromě her jsme samozřejmě soudili Morénu Zímovčikovou. Soud byl opět nestranný a Moréna byla odsouzena. Soudce přes protesty státního zástupce přihlédl k argumentům obhájce a Moréna nebyla upálena, ale pouze utopena v řece! Takže sraz byl buď na luně nebo rovnou na Svinově.Já a pár lidí jsme se sešli na luně.Když jsme dorazili na Svinov,bylo tam už spousta lidí,ale taky to mohlo být tím, že tam měla sraz i osmačtyřicítka.No nevím.Šli se kupit lístky a pak už fíí směr Jistebník.Cestou tam jsme hráli i s vlčaty a holkama "kamínky".Spočívá to v tom ,že si každý na začátku nahrabe 20 malých šutrů a na konci se snaží mít jich co nejvíc.Prostě za někým zajde,řekne "lichá nebo sudá" a tak dále.Však to všici znáte,vždyť jste tam byli.Vyhrál to asi Vašek nebo Zelí,teď už nevím.Na Zelených pláních se nejprve chvíli jedlo a pak se hrálo.Hrála se vybíjená na všemožné způsoby,hoňka,obíhaná a my kluci pak ještě chvilu nahrávky lakroskama.Přišel čas na Morénu.Jak už všici víte,nebyla spálena,ale utopena.No,když už nic,tak aspoň změna.Málem bych zapoměl,Keďa dostal na zadek, bo ten den měl 18.Tak všechno nejlepší,Davídku!!!Pak se zase šlo.Šli jsme přes rezervaci,až k mostu přes Odru.Tam jsme dali úsek.Byl velice zvláštní.Pořadí následující:1.Keďa 2.Pavel 3.Peťa 4.Libuše 5.Vědec 6.Mikro 7.Vasil 8.Šátek(ten byl naprosto marný).Spočívalo to v tom,že se měl hledat součet 42 na číslech z pátku.Pak se zase šlo.Došli jsme až na louku někde u Odry za Výškovicema.Tam jsme spočli,pojedli a zase šli hrát.Nejprve jsme zahráli jednu velmi zajímavou vybíjenou(chudák Natan musel běhat pro míč co 10 sekund,protože Šátek je kopyto) a pak Laptu.Nakonec jsme i s děckama zahráli rybáře a rybky a na závěr Šátkovu oblíbenou schovku.A to byl asi konec.Jen se došlo k luně a finito.Skutečně pěkná akce.

Na tělocvičnu se nás sešlo devět i s Natanem a hned jsme se vrhli na florbal. Poté následoval úsek dlouhodobé hry. Na tělocvičnu se nás sešlo devět i s Natanem a hned jsme se vrhli na florbal. Poté následoval úsek dlouhodobé hry: Pangalaktický megacloumák. Princip byl jednoduchý mezi lístečky postupně hledat čísla od 1 do 24. Zdálo se to jednoduché ale když kolem nějakého čísla projdete už počtvrté a nevidíte ho tak legrace trochu přejde! No úsek zvládli všichni akorát Veverák trochu překvapil posledním místem. No pak už jsme se vrhli na to co zbývalo tedy lakros a opět jsme při něm zjistili to, co už všichni víme a to, že nám to nejde a některé přihrávky dopadaly opravdu katastrofálně, proto jsme je jěště na úplný závěr trochu procvičovali.
Úsek dlouhodobé hry - Pangalaktický megacloumák:
1.Vědec, 2.Vasil, 3.Kešu, 4.Rony, 5.Libuše, 6.Péťa, 7.Polda, 8.Veverák

Schůzka s rodiči začala opravou pojistek. Vyhořel jeden jistič, takže jsme byli nějakou dobu bez světla. Jak říká Murphy: "Může-li se něco pokazit, pokazí se! A to v nejnevhodnější situaci!". Jestřábi jsou šikovní, a tak to spravili. Nejprve jednotliví vedoucí seznámili rodiče s činnosti oddílů. Po nutných technických úpravách bylo promítnuto video z Vánoční výpravy a z letního tábora.
Všem rodičům, kteří se zúčastnili, děkujeme, že si na nás našli chvíli času.

O téhle akci zprvu nikdo nic moc věcí nevěděl (až na Placháče, který to celé vymyslel). Dozvědět jsme se to měli až těsně před tím než se to mělo odehrát. Všechno bylo v utajení, prostě akce X. Co jsme se měli dozvědět jsme se dozvěděli v mailu, který všem Placháč rozeslal ve čtvrtek tedy den předem. Bylo tam oznámení, že zítra tedy v pátek máme doma očekávat kurýra, který by měl dorazit někdy mezi 15-16 hodinou a v dopise hozeném do schránky měly být další informace ke hře. Nevím jak u ostatních, ale u mě se kurýr teda solidně sekl a dopis dorazil asi o půl hodiny později. No napravila to esemeska, která přišla chvíli na to, že se všechny uvedené časy posouvají o půl hodiny. No otevřel jsem tedy obálku, abych se dozvěděl více. Z dopisu zaslaného tajnou službou jsem se dozvěděl, že jsem teda ruský tajný agent KGB ovšem pracující také pro tajnou službu CIA tedy Američany. No na nic jsem nečekal a po přečtení úkolu jsem nasedl do tramvaje směr centrum. Cestou jsem se mohl jen domnívat za co budou hrát ostatní v dopise mimo jiné stálo: nevěř nikomu nikdy nevíš, kdo je s tebou a kdo proti tobě. První úkol zněl jednoduše dostat se v určený čas ke slezské radnici a zjistit tam, kdo převezme tajné dokumenty a kam je má donést. Asi po čtvrt hodině čekání někde v křoví jsem se konečně dočkal nejprve se objevil Fra a po chvíli i Šátek ten dostal dokumenty a sledování začalo nejprve hladce, ale pak se mi ztratil no později jsem se dozvěděl, že sám nevěděl kam má jít. No ovšem mezitím se objevil Pavel, nevěděl jsem jestli patří ke mně nebo k těm druhým, tak jsem se dal radši na útěk pro přebíhání přes Sýkorák jsem narazil na Šátka, no tehdy jsem zjistil, že Pavel a Šátek pracují pospolu domníval jsem se že za CIA. No v další určený čas jsem rozbalil papír s dalším úkolem. Stálo tam, že se mám přesunout na Náměstí republiky a čekat na "své" spolupracovníky z KGB. Při čekání na tramvaj na výstavišti se okolo mě prořítil Mates, tedy další člověk z něčí tajné služby no člověk nikdy neví, tak jsem se radši schoval pak nasedl a ujel. Na určeném místě jsem tedy poté čekal na "své" lidi kteří mi měli předat tajné dokumenty. No po chvíli dorazili oba Hejkalové a pak i Vědec. Tehdy jsem se opravdu domníval, že to jsou všichni rusové. Ovšem dokumenty mi nepředali protože žádné nezískali prostě smůlami. Nelenil jsem a v další určený čas jsem rozbalil další úkol. Bylo tam že mám jet na Vítkovice Vysoké pece a tam odpálit "jejich", tedy ruskou fabriku. Tenhle úkol proběhl hladce čekal jsem, že se mě alespoň někdo pokusí zastavit a nic fabrika byla prostě zničena. Podle dalších instrukcí jsem nasedl na tramvaj 2 a jel na konečnou do Výškovic kde se měli sejít všichni rusové, v tramvaji jsem nejel sám no spolu s Šátkem, Pavlem tam jel i Vašek. Ti měli však jiné instrukce a vystoupili už na Luně, zatímco já jel až na konečnou. Tam jsem se po chvíli opravdu setkal se zbývajícími Rusy. Od tama jsme se vydali na závěrečnou řež do areálu zdraví v Selském lese. V tu chvíli bylo rozpoložení stran takovéto: za "nás" tedy rusy Hejkalové, Péťa, Vědec a já. No a za amíky: Šátek, Libuše, Pavel, Vašek a Mates. Ovšem od svých zdrojů jsme věděli, že se v každé straně nachází kontrašpióni, takže jsme byli docela nejistí. No závěrečná řežba začala, úkol byl jednoduchý zabít co nejvíce nepřátelských agentů a zajistit co nejvíce pasů a dokumentů. Asi po půl hodině tvrdých bojů vyhlásil Placháč konec. Začaly se sčítat pasy a dokumenty a kontrašpióni samozřejmě své věci předali straně pro kterou pracovali. Chvíli v tom byl docela zmatek, ale pak se vše vysvětlilo. No celkově zvítězili Američané získali všechny tajné dokumenty a docela dost pasů oproti Rusům zvítězili na plné čáře. No poté nastalo ještě pravé odhalení kdo s kým byl.



Kdo tedy pro koho pracoval:
Čistí Rusové:
Šátek , Hejkal , Mikro, Péťa
Čistí Američané:
Vědec , Libuše – zároveň americký agent snažící se infiltrovat k Rusům , Pavel, Vašek
Rusové ve službách Američanů:
Rony
Američané ve službách Rusů:
Mates

Skutečná skutečnost kdo s kým byl (na jistotu vím pouze sebe a pár dalších) se mi nepodařila zjistit, tak jsem to nějak upatlal. No celkově se akce zúčastnilo 10 lidí. No ale v rozlišení toho kdo pro koho doopravdy pracuje měli zmatek snad všichni.

Na začátku jsme si vyzkoušeli několik druhů honiček - ukrajinskou, robotickou. Zastříleli jsme si na basketbalový koš při králi střelců. A připravovali se na tábor při softbalu, zatím bez pálek a bez rukavic, ale pokud to tak půjde dál budeme na táboře moci vyzvat brňáky na vzájemný zápas... Zúčastnili se: Ginny, Věrka, Smíšek, Včelka, Klobouček, Méďa, Telka, Anča, Verča a Veverák

Vypravili jsem se do Údolí řeky Moravice. Během celého dne jsme všichni - Hříbě, Líza, Ještěrka, Smíšek, Ginny, Klobouček, Veverák a Verča hráli předávání kolíčku. Vymotali jsme se z Hradce a zamířili po červené kolem papírny na Včelí hrádek a pak po lovecké stezce Lichtenštejnských na zámek. Kde jsem se potkali s klukama, kteří šli z Vikštejna. "Černý Petr" - předávání kolíčku Líza, Verča a Ještěrka Cestou jsme odhadovali čas, ukázali si Vraní oko čtyřlisté a kousek před hrádkem hráli dobývání pevnosti, které skončilo nerozhodně. Na místě nás čekala bojovka s příslovími. Na zpáteční cestě jsme potrápili pamět touto básničkou: Cesta jde pořád dál a dál kupředu, pryč jde od mých vrat. Daleko už mi utekla a musím za ní pospíchat. Na těžkých nohou dám se vést až k větší cestě, nežli znám, tam, kde se stýká mnoho cest. A potom kam? To nevím sám. Na zámku jsme si dali svačinu a kousek před nádražím hráli dřepovací vybíjenou. Kde se na závěr půlka oddílu málem zmrzačila - Smíšek si narazila ruku, Kloubouček narazila hlavou do stromu a někteří se váleli po zemi...a tak jsem zakončili výpravu kontrolou vybavení - doufám, že to příště bude lepší! A domů jsem dojeli parádním novým vlakem City Elefant.

Po delší době jsme se vydali na noční vigilie. Místem spánku byl hrad Vikštejn. Noc byla jasná, a tak jsme spali pod širákem. V sobotu jsme se pak vydali údolím Moravice do Hradce nad Moravicí, kde jsme potkali dívčí oddíl. Pátek 9.3.
Na Svinově se sešli Péťa, Dája, Natan, Vědec, Rony a Polda. Z vlaku jsme ve Vítkově vystupovali již za tmy. Překonali jsme stoupání a konečně jsme došli na hrad Vikštejn. Původně jsme si mysleli, že přespíme ve sklepení, ale zdejší vlhkost kondenzovala a neustále kapala ze stropu. Dali jsme přednost spaní pod širákem. Obloha byla jako vymetená a plná hvězd. K ránu se sice ochladilo, na spacácích se objevila námraza, ale všichni jsme přežili.

Sobota 10.3.
Ráno dorazil ještě Hejkal, Mikro a Pavel. Zahráli jsme si úsek Stopařova průvodce - Hledání planety vysloužilých propisovaček: 1.Polda, 2.-3.Rony a Dája, 4.-6.Hejkal, Vědec a Péťa, 7.-8.Mikro a Pavel. Vzpomněli jsme si na nepřítomného Šátka a zahráli jsme si jeho nejoblíbenější hru - na schovku. Pak jsme se vydali dolů k řece. Překonali jsme prudký sráz a vydali se kolem Moravice. U chaty Traperka jsme posvačili a zahráli si s lakroskama. Další zastavení bylo u Žimrovického kanálu, kde jsme vyhlásili závody lodí. Boje byly velmi napínavé. Pořadí se neustále měnilo. Konečné výsledky: 1.Pavel, 2.Hejkal, 3.Polda, 4.Mikro, 5.Péťa, 6.Rony, 7.Dája, 8.Vědec. Další zastávka byla na hradě v Hradci nad Moravicí, kde jsme potkali naše děvčata. Proběhl další úsek dlouhodobé hry - stopování. Výsledky: 1.Pavel, 2.-3.Vědec a Polda, 4.Hejkal, 5.Dája, 6.Péťa, 7.Rony, 8.Mikro.

Paráda, čtěte dál zahráli jsme si vybíjenou - kolotoč, riziko, roboty,... a unavení a hladoví jsme za tmy dorazili domů. Až na Zelího a Míšu, kteří jeli na zdravotní kurz www.zdravotak.kvalitne.cz Depe