Vodáci nás normální skauty rádi označují jako "sucháče". Ale protože mi rozhodně nejsme žádné béčka ani ve vodě, udělali jsme si oddílovku na bazéně. Sešlo se nás devět: Carlos, Hejkal, Kejmil, Lukáš, Mikro, Ondra, Ryba, Sam a já (Libuše). Myslím, že jsme si vody užili až do sytosti. Kromě běžného skákání a takového toho plácání se ve vodě jsme udělali sérii plaveckých závodů ve všech základních plaveckých stylech. Zkusili jsme si i potápění a zahráli jsme vodní vybíjenou. A když už jsem se v úvodu zmínil o těch vodácích, tak i ty jsme na bazéně potkali, konkrétně tedy několik vodaček. Takže akce po všech stránkách vydařená.

Středisková rada proběhla v klubovně. Zde si můžete přečíst zápis.
Zúčastnění:
Borůvka, Vasil, Depe, Míša, Wašek, Kešu, Šátek, Rony, Veverák, Verča, Blondýn, Placháč, Natan, Daňa

Předem omluveni: Špageta, Hejkal

1) Informace z ORJ - Depe
2) Jestřábský víkend - Borůvka zajistí chatu ve Smilově (případně Bebek)
3) Akce OKD - zjistit stav financí - Borůvka
4) Akce:
- 15.10. – divadlo (lístky Libuše)
- 24.10. – ochutnejme Evropu - od 10 hodin v klubovně Mariánského střediska
5) Klubovna – žádost dotace na ústředí - zajistil Depe
6) Úklid klubovny - prosím, aby PO KAŽDÉ schůzce byl prováděn řádný úklid!
7) Schůzka stran dotace- 13.10. ve 14:30, Nová radnice, Prokešovo náměstí 8, Ostrava v zasedací místnosti č. 306 – Míša Konečná
8) Tělocvičny
23.10. – kluci
6.11. - vlčata
13.11. - Rosťa
20.11. – výtvarná oddílovka v tělocvičně
27.11. – holky
4.12. – vlčata
9) Další akce Jestřábů
- Běžky
- Stolní hry pro Jestřáby 15.1.2010
- 24hod florbal 29.-30.1.2010
- Plachačová chata 5.-7.2.2010 - lyže
10) Na příští radu vyučtování oddílových peněz
11) Další rada 5.11.2010
12) Koupit počítač - Natan

A tématem byli souboje - takže jsme soutěžili různě proti sobě v různých soubojích:-) Na začátek boj o hrad - tedy jednodudé vytahování a vtahování zároveň do kruhu, poté přetahovaná a boj o potraviny - museli jsme pro přežití sbírat životně důležité suroviny jako chleba, voda, sýr, maso či gumoví medvídci...a nakonec jsme tak mimo zkoušeli přeskakovat či podbíhat lano

Jako každý rok i letos se vydali Jestřábi do Alp, tentokrát do jejich italské části - Dolomity. Jeli jsme ve složení: Honza, Kaktus, Kešu, Libuše, Natan, Rosťa, Šátek, Šmoula. 1. den
V osm ráno jsme vyrazili od klubovny. Strávili jsme 12 hodin v autě, nohy nás boleli, těla jsme měli ztuhlá, ale dorazili jsme do cíle. Naším cílem byl kemp Olympia nedaleko Cortiny D’Ampezzo. Cortina leží v severní Itálii, ale vtipné je, že první jazyk, který jsme v našem severoitalském kempu slyšeli, byla čeština. Ač se to může zdát podivné, Dolomity jsou v září Čechů plné.

2. den
Vstávalo se v osm, to abychom se přece jen přílišně nepřepínali brzkým vstáváním hned první den. V plánu byla taková malá „rozcvička“ - hora Col Rosa (2166m.n.m.). První třetina této hory byla v pohodě, prostě takový normální horský výstup. Druhá třetina už začínala nabírat na obrátkách, sklon svahu se nápadně začínal podobat příkré dětské skluzavce. Ale až třetí část byla ta pravá „rozcvička“. Začínala tam via ferrrata, tedy taková skalní cesta. Je ale pravda, že pocit z toho, když člověk vyleze na vrchol, vynahradí spoustu příkoří z cesty, a tak to byl vydařený výlet, i když jsme museli z vrcholu slézat opět po dosti příkré cestě.

Večer jsme se ještě vydali na obhlídku města Cortina. Cortina je evidentně bohaté horské středisko, je to vcelku příjemné a kultivované místo, které je zaměřeno tak, aby bylo schopno návštěvníkům poskytnout maximum komfortu. Rozhodně se tam člověk cítí úplně jinak než v českých podhorských obcích.

3. den
Tentokrát jsme už museli z kempu trochu popojet. Přesunuli jsme se auty do Passo Falzarego. Tam jsme se rozdělili na dvě skupiny, ta větší chtěla vyjít horu Lagazuoi (2752 m.n.m.), druhá (ve složení Natan a Kaktus) si chtěla projít nějakou ferratu v okolí (kvůli počasí ale byli stejně nuceni pozměnit plán). Cesta na vrchol hory Lagazuoi nevede jen normálně po povrchu hory, ale také skrz ni. Byly v ní totiž za první světové války italskou armádou zbudovány tunely, místnosti a palebné pozice. Asi tak nějak si nejspíš představoval Tolkien Mórii - temné chodby, příkré schody, ložnice, jídelny i sklady, to vše vytesáno do skály uvnitř hory. Společně to vytvářelo docela solidní bludiště. Chodby končí asi sto výškových metrů pod vrcholem. Ve chvíli, kdy jsme z nich vyšli, začlo pršet, a tak jsme byli nejen zpocení, ale ještě zmoklí. Naštěstí tam byla horská chata, ve které jsme se před deštěm skryli. Při sestupu z Lagazuoi se ještě oddělili Rosťa a Honza. Ti se ještě vypravili na protější vrchol (na kterém měli pro změnu vojenské pozice Rakušané), my ostatní jsme se vrátili do Passo Falzarego a tam jsme vyčkali až se všichni vrátí a pak jsme se společně odjeli zpět do kempu.

4. den
Tohoto dne jsme vstávali opravdu brzo, už o půl sedmé ráno. Měli jsme v plánu vylézt na nejvyšší horu Dolomitů Marmoladu (3343m.n.m.). Počasí nám nebylo moc nakloněno, bylo zamračeno a vypadalo to, že každou chvílí začne pršet. Jízda k Marmoladě vedla po vskutku horských stezkách. Samá zatáčka, serpentiny, tunely. Místy to bylo tak divoké, že se z toho málem Šátkovi a Šmoulovi udělalo nevolno. I pod Marmoladou u jezera Lago di Fedaia bylo počasí stále nepříjemné - bylo zamračeno a byla zima. Honza s Kaktusem se tedy rozhodli, že tedy raději zvolí jiné cesty v okolí, protože počítali s tím, že se asi na Marmoladě nedostaneme nikterak vysoko.

Navzdory názvu, Marmolada není ani „měkká“ ani „sladká“, ale kamenitá. Šli jsme asi hodinu a půl než jsme dorazili k horské chatě (u které ústila lanovka, která ovšem ten den nejela). Odtamtud jsme pokračovali oblastí plnou suti a kamenů až k ledovci. Tam jsme vytáhli mačky a cepíny a vyrazili vzhůru. Cesta to byla náročná, začalo nám do ní pršet, následně sněžit. V půlce ledovce (asi ve výšce 3000m.n.m) jsme se opět rozdělili. Já (Libuše), Šátek a Šmoula jsme se vraceli do chaty u lanovky, Kešu, Rosťa a Natan zamířili na vrchol. Po dvou hodinách čekání v chatě se „vrcholová skupina“ vrátila s tím, že úspěšně dosáhli až na vrchol Marmolady tzn. 3343 m.n. m.

Zahájili jsme sestup k autům. Nedá se říct, že by to byl úplně jednoduchý sestup, ale člověku to už ani nepřišlo. U jezera Lago di Fedaia jsme naházeli věci do auta a vyjeli jsme. Cestou jsme přibrali Honzu a Kaktuse, kteří nás čekali po svém výletu po ferratách v okolí u jiné horské chaty a vrátili jsme se večer zpět do kempu.

5. den
Poslední den, na který jsme plánovali nějaké výlety byl odpočinkový (nebo tedy měl být). Rozdělili jsme se na dvě skupiny: (Libuše, Rosťa, Šátek, Šmoula) a (Natana, Kaktus, Kešu, Honza). Ta druhá skupina chtěla jít opět na nějakou horu s pořádnou ferratou a tak vyrazili na horu přímo naproti kempu, na XYZ. Naše skupina si naplánovala trasu podél řeky Fanes až k vodopádům, které na ní jsou. Navzdory údajné „lehkosti, přehlednosti a lázeňskému charkateru“ cesty k vodopádům, první se do kempu vrátila výprava z hory XYZ. Večer nás čekalo už jen dojídání zásob a balení věcí, protože na druhý den ráno byl už plánovaný odjezd.

6. den
Ráno se už sbalily jen stany, nasedlo se do aut a čekalo nás opět mnoho hodin jízdy. Hlavní část cesty vedla přes Rakousko, kde nám cestu mimořádně zpříjemnila dopravně téměř neprůchodná Vídeň. Návrat zpět do ČR jsme oslavili vydatným jídlem v nějaké restauraci na jižní Moravě a domů jsme dorazili až pozdě v noci.

Další fotky od Natana

Po delší době jsme vyrazili na cvičné skalky na Mazáku. Počasí i účast byla dobrá, a tak nic nebránilo v lezení. První zastávka byla na spodních skalách, ale ty jsou již hodně pokryté mechem. Lezli jsme u chaty Tatranka. Na zpáteční cestě jsme se stavili ke Zbujovi. Lezli jsme hlavně komínek. Někteří se do něj zašprajcovali tak, že jsme málem museli volat hasiče a techniky pro odstřel skály :-) . Nakonec vše dobře dopadlo. Pár lidi sice se skalami mělo probémy, ale napoprvé je to vždy obtížné. Když den pokročil, schovali jsme lana a úvazky a vypravili se ke Zbujovi. Po občerstvení jsme si zahráli na louce fotbálek a dali huntovačku Libuši (přežil). Závěr výpravy byl opravdu vydařený. Od hotelu Sepetná (Montér) jsme skoro pořád utíkali až na nádraží. Vlak jsme stihli na poslední chvíli.

Další fotky: zde .

Ráno jsme se sešli v 9 hodin u klubovny v přijatelném počtu(5 členek a 6 vedoucích). Věrka holkám vysvětlila pravidla dnešní etapové hry,které mělo téma „Popelka“.Úkolem holek bylo zjistit komu patří bota, kterou v klubovně dostaly,pomocí různých indicií. Po 15-ti minutách doufání,že ještě někdo přijde,jsme se rozhodli,že teda vyrazíme směr Polanka. Počasí vypadalo nadějně a tak jsme šli.Kolem zastávky Kino Luna jsme sešli dolů mezi rodinné domky a dále po lesní stezce.Na první louce jsme si zahráli Boj o míč a dali si „snídani“.Hry se zúčastnili všichni až na Věrku,které toho rána nebylo nejlépe a Angi,která se oblékla do slušného a tudíž nemohla hrát.Když už nikdo neměl prázdný žaludek,dali jsme holkám první indicii a pokračovali po stezce.Cestou jsme hráli hru Kolíček.Smyslem hry bylo předávat si prádelní kolíček nenápadně mezi sebou.V libovolné chvíli někdo z vedení zavolal „STOP“,kdo měl kolíček u sebe dostal trestný bod a Česnek mu na ruku nakreslil trestný křížek.V těchto chvílích jsme rozdávali i indicie. Další zastávku jsme si udělali až skoro u Odry. Tentokrát jsme si zahráli hru „Buldog“. Nejrychlejší,nejhbitější a nejodolnější sardinkou se stal Vasil a tudíž vyhrál. Cesta pokračovala přes Odru a do CHKO Poodří.Hned za mostem přes řeku jsme potkali 2 koně,ze kterých šel trochu strach.O pár set metrů dál jsme na rybníce uviděli obrovské množství labutí,které se holkám moc líbily a tak jsme si u nich dali pauzu na jídlo.Když jsme prošli skrz Poodří objevili jsme se v Jistebníku přímo na nádraží.Na jednu stranu nás potěšil náš skvělý čas,za který jsme to ušli,ale na druhou jsme byli lehce otráveni dvou hodinovým čekáním na vlak.Náladu jsme si ovšem zkazit nenechali a proto jsme se zabavili několika hrami.Po usilovném přemýšlení pondělní družinka správně uhodla,že Popelkou byla Angi. Protože nástupiště bylo zavřené,zjistili jsme si cenu jízdenky a za zbylé peníze koupili holkám nanuk.Dvě hodiny uběhly jako voda a vlak stál na kolejích před námi.Nastoupili jsme a během chvilky jsme už museli vystupovat na Svinově,odkud nám krásně navazovala tramvaj ke klubovně,kde byl rozchod.

STŘEDISKOVÁ RADA 17.9.2009
Přítomni: Borůvka, Hejkal, Veverák, Verča, Keďa, Kešu, Kolombo, Míša, Vasil, Špageta
-Ferdovi nahlásit zdravoťák
-Vůdcáky – přednášky – 14.9., 29.9., 14.10., 26.10., 17.10. kurz, 20. - 22.11. zkoušky – Český Těšín
-Tělocvičny: říjen – 25.9. vlčata, 2.10. kluci, 9.10. holky, 16.10. vlčata, 23.10. kluci
-Turnaj Free-sbee – 25 lidí
-Vývěska – kluci dodělat!!
-Divadlo – 15.10.- Válka s mloky – do 20.9. všichni poslat Libuši na e-mail jakubadamek@email.cz potvrzení účasti
-Čekatelky – Corny, Česnek, Olin, Dája, Angi, Karlos, 20.-22.11., budou i odpolední semináře - 26.10., 3.11., 11.11. na ORJ – podivat se na křižovatku, skautostrava.cz
-Jestřábská chata – Rejvíz pod Zlatýma horama – 510,- Kč 13.-15.11. – spaní spacáky, + nějakou 100Kč na benzin
-Alpy – 23.9. sraz u klubovny 16:30, návrat v po 28.9. v nočních hodinách

Jako první akci pro více oddílů v novém skautském roce jsme udělali turnaj ve frisbee, který se konal na hřišti ZŠ Mitušova 16. Tato akce byla otevřená, mohl se jí zúčastnit kterýkoli oddíl, ale vzhledem k nepřízni počasí se jí nakonec účastnili jen oddíly našeho střediska. Ostatně počasí bylo asi největším nepřítelem celé akce, hned několikrát to vypadalo, že se opravdu silně rozprší a my budeme muset akci zrušit, ale nakonec k nám zůstala příroda milostivá a akce mohla bez problémů proběhnout. Z příchozích jsme tedy vytvořili šest soutěžních týmů, vysvětlili jsme pravidla frisbee a turnaj mohl začít. Hrálo se celé dopoledne a o líté souboje, téměř až akrobatické nebo artistické kousky hráčů a hlavně nadšení ze hry nebyla nouze. Vítězným týmem se nakonec stalo družstvo ve složení: Libuše, Valdez, Dušan, Sam Ale odměněny (i když různě) byly všechny týmy, a tak jsme si získanými sladkostmi osladili to zamračené sobotní dopoledne a vydali jsme se domů.

Na první hru etapovky 'Pohádkový les' jsme měli sraz v 16:00 u klubovny.Holky měly být co nejvíce oblečeny do červena, aby tak co nejlépe zapadly do role Karkulky. Po chvilce, když jim Věrka vysvětlila co a jak se vydaly do lesa za babičkou. Cestou holky sbíraly jidlo a pití, které jsme tam předem nachystali. Aby cesta k babiče Angi nebyla tak jednoduchá, musely se holky dostat přes vlky. Česneka, Lvíče a Corny, kteří je vybíjeli puckama. Jejich úkolem bylo donést určitý počet babiččiných životů, aniž by je vlci zasáhli. Holky se činily a nakonec vyhrála družinka z pondělís hojnou účastí, oproti čtvrtku, kde měla zastoupení pouze Včelka. I tak si ale myslím že to bylo příjemně ztrávené páteční odpoledne. Cestou ke kluboně jsme si zahráli Štronzo. U klubovny jsme si etapovku vyhodnotily a pak šli domů.